Turínský kůň

V Turíně dne 3. ledna 1889 vystoupí Friedrich Nietzsche ze dveří domu číslo 6 na ulici Via Carlo Alberto, možná na procházku, možná vyzvednout poštu. Nedaleko od něj, nebo možná opodál, se vozka trápí se svým vzpurným koněm. Přes veškeré nářky se kůň nehodlá pohnout, zatímco vozka - Giuseppe? Carlo? Ettore? - ztrácí trpělivost a použije bič. Nietszche přijde blíž k davu a ukončí tak brutální scénu, po které je vozka zpěněný vzteky. Dobře stavěný Nietzsche s mocným knírem náhle vyskočí na povoz a vzlykaje obejme nebohého koně. Vozka jej vezme k sobě domů, kde Nietzsche ulehne v tichosti a klidu na dva dny na divan. Po dvou dnech vyřkne nezbytná slova: "Matko, jsem hlupák."

Poslední filmové dílo maďarského režiséra Béla Tarra je podle slov také završením a ukončením jeho filmařské kariéry. Tento filmový epos je opěvován filmovými kritiky jako jeden z nejlepších snímků roku 2011.
Klíčová je pro vyznění filmu vynikající černobílá kamera Freda Kelemena, která si hraje s každým snímkem a přeměňuje ho ve výtvarné dílo. Poletující listí a dující vítr, v němž se postavy pohybují, vytvářejí neuchopitelnou atmosféru deprese, samoty a odcizení, která v divákovi dokáže vyvolat nejrůznorodější pocity.